Školička Slůnátek s D a M

ÚTERÝ

 

Moc zdravíme všechny děti a jejich rodiče.

Dobrý den, milí SLŮŇÁTKA. Posílám vám další úkol, který určitě zvládnete. Poproste maminku nebo tatínka, aby vám přečetli pohádku a vy hezky poslouchejte!

Po přečtení si o pohádce popovídejte.

O čem byla pohádka?

Která zvířátka v ní vystupuje?

Jak se jmenovala zvířátka?

Kolik bylo v pohádce zvířátek?

Kdo se v pohádce probudil ze zimního spánku?

Jak pohádka skončila?

URČITĚ TO ZVLÁDNETE :)

Pac a pohlazení posílají paní učitelky Dana a Míša


Boudo, budko

 Jednoho krásného dne utíkala malá myška po cestičce. Cestička ji zavedla až do velkého hlubokého lesa.
Čím dál myška běžela, tím vyšší byly stromy a les hlubší.

 Najednou se v lese zvedl velký vítr a malá myška se začala bát. Utíkala a utíkala, ale nemohla najít cestu zpět. Vítr foukal, až se stromy a větve k zemi ohýbaly. Myška mezi nimi kličkovala jako o závod.

  Prchala tak dlouho, až doběhla k domku. Zaťukala na dveře. „Boudo, budko, kdo v tobě přebývá?“ zeptala se tenkým hláskem. Ale nikdo se neozval. Nakoukla do ní a zjistila, že je prázdná. A tak myška hop do domku.

 Zanedlouho skákala okolo malá zelená žabka. Uviděla starý domek a zaťukala. „Boudo, budko, kdo v tobě přebývá?“ Z boudy se tentokrát ozvalo: „Já myška Hrabalka. A kdo jsi ty?“ „Já jsem žabka Kuňkalka.“ „Tak pojď dál,“ řekla myška, „můžeme bydlet spolu, místa je tu dost.“ A tak žabka hop do domku a už tam byly dvě.

 Za nějaký čas skákal okolo zajíček. Uviděl budku a zaťukal. „Boudo budko, kdo v tobě přebývá?“
Z boudy se ozvalo: „Já myška Hrabalka.“ „Já žabička Kuňkalka.

A kdo jsi ty?“ „Já jsem zajíček Ušáček.“ „Tak pojď dál,“ řekla žabka, „můžeme bydlet spolu, místa je tu dost.“
A tak zajíček hop do domku a už tam byli tři.

 Najednou se celá zem i budka začaly otřásat. Šel okolo medvěd. Uviděl budku
a zabušil. „Boudo budko, kdo v tobě přebývá?“ Z budky se ozvalo: „Já myška Hrabalka.“ „Já žabička

Kuňkalka.“ „Já zajíček Ušáček. A kdo jsi ty?“ „Já jsem medvěd Všechnosněd.“ „Tak pojď dál,“ řekl zajíček, „můžeme bydlet spolu, místa je tu dost.“ A tak medvěd hop do domku. Ale co to?

 Dveře byly moc malé. Zkoušel to oknem, ale také se nevešel. „Zkusím to komínem,“ řekl medvěd. Začal lézt
na střechu, ale v tom to ve staré budce zapraskalo, až celá spadla. Zvířátka se polekala, vyskákala z rozbité budky a utíkala do svých domečků, kde se uložila ke spánku a říkala si: „Všude dobře, doma nejlépe